Albánie průvodce 

Tirana - Hlavní a největší město Albánie proslavila pestrá směs architektury, bohatý kulturní život a rychlý rozvoj v posledních desetiletích.

Ksamil - V létě tyrkysová voda a bílé pláže lákají tolik turistů, že i sardinky by si tu připadaly stísněně. Pokud vám však nevadí sdílet písek s půlkou Balkánu, užijete si tu „evropské Maledivy“ s ostrovy na dohled.

Durrës - Druhé největší město Albánie, nejvýznamnější přístav země a jedno z nejstarších evropských měst s historií sahající až do 7. století př. n. l. Kromě historie si tu můžete užít i dlouhé písečné pláže. 

„Skrytý klenot Balkánu“ rozprostírá své divoké hory, tyrkysová moře a starobylá města na jihozápadě Balkánského poloostrova, kde sousedí s Černou Horou, Kosovem, Severní Makedonií a Řeckem. Pobřeží Jaderského a Jónského moře láká milovníky pláží, zatímco Albánské Alpy a hluboká údolí nadchnou dobrodruhy i fotografy.

Projděte se pulzující Tiranou, objevte UNESCO památky v Beratu a Gjirokastře, nebo se nechte okouzlit starobylými byzantskými kostelíky a středověkými pevnostmi. Na každém kroku narazíte na stopy minulosti – od antických ruin přes tisíce bunkrů z dob komunismu až po živoucí tradice místních obyvatel. V celé Albánii žijí necelé 3 miliony obyvatel, v Tiraně pak přes půl milionu.

Ochutnáte zde kuchyni ovlivněnou Středomořím i Balkánem, setkáte se s přívětivými lidmi a zažijete autentickou atmosféru, kterou jinde v Evropě jen tak nenajdete. Turistická infrastruktura se rychle rozvíjí, ale kouzlo Albánie stále tkví v její autentičnosti a dobrodružství mimo hlavní turistické trasy. Místní si stále ještě turistů váží a snaží se navázat hovor.

První obyvatelé, ilyrské kmeny, zde žili už v době bronzové a právě z nich pravděpodobně pocházejí dnešní Albánci. Starověké Albánie se dotkla i řecká a římská civilizace – Řekové zde zakládali kolonie (například slavný Butrint), Římané zase vybudovali silnici Via Egnatia, která spojovala Jaderské moře s východem říše. Po rozdělení římského impéria se oblast stala součástí Byzantské říše, ale v průběhu středověku se o ni přetahovaly mocnosti jako Bulharsko, Srbsko či Benátská republika. První skutečný albánský státní útvar – Arbešské knížectví – vznikl ve 12. století, následovalo Albánské království a další menší knížectví.

V 15. století Albánii na více naž 400 let ovládli Turci, což výrazně ovlivnilo náboženskou, kulturní i společenskou tvář země – včetně rozšíření islámu.

Nezávislost Albánie byla vyhlášena až 28. listopadu 1912 ve městě Vlorë, po dlouhém období povstání a národního obrození. První dekády nového státu byly bouřlivé – Albánie prošla okupacemi během světových válek, krátkou monarchií, a nakonec téměř půlstoletím tvrdého komunismu pod vedením Envera Hodži, který zemi zcela izoloval od okolního světa. Po pádu režimu v roce 1991 se Albánie vydala na cestu demokracie a otevřela se světu.